Větrné elektrárny

Základem našeho přístupu je otevřenost, proto jako první vždy oslovujeme vedení obce, abychom nejednali za jejich zády. Následně organizujeme sérii celkem tří veřejných projednání, kde s místními ladíme finální podobu projektu. Aby měl každý dostatek podkladů k rozhodování, rozesíláme všem domácnostem dopisy s unikátním kódem, a to buď před prvním projednáním, nebo v návaznosti na informování ze strany obce.

Tento kód slouží jako klíč k personalizovanému portálu na webu projektu. Domácnosti zde najdou vizualizace elektráren, návrhy smluv, informace o nákupu akcií a mohou zde transparentně pokládat dotazy. Naším cílem je oslovit maximum obyvatel, aby se mohli k projektu vyjádřit. Těm, kteří s parkem souhlasí a chtějí čerpat benefity, systém po zadání údajů rovnou vygeneruje smlouvu a zajistí přísun novinek e-mailem.

Vybrat projekt a zadat kód z dopisu

Titulky zpráv o rozhodnutí francouzského soudu na sociálních sítích často hlásají, že větrné elektrárny a infrazvuk z nich prokazatelně ničí zdraví. Když se ale podíváme na detailní překlad rozsudku z deníku Le Figaro, zjistíme, že skutečnost je mnohem méně dramatická. Soud vůbec nekonstatoval, že by fyzikální vlna infrazvuku z turbín poškozovala lidské tkáně nebo orgány.

Soud ve Štrasburku totiž přiznal obyvatelce odškodnění čistě za chronický stres a silnou úzkost, protože žila blízko starých, hlučných a blikajících turbín z roku 2009. Jde o klasickou ukázku tzv. nocebo efektu – zdravotní potíže z nevyspání a obav byly reálné, ale jejich spouštěčem nebylo neviditelné záření, nýbrž samotný strach živený dezinformacemi a ztráta komfortu kvůli zastaralé technologii.

Moderní větrné elektrárny jsou navrženy tak, aby byl jejich provoz co nejtišší. Ve vzdálenosti 700–800 metrů od turbíny se hladina hluku pohybuje kolem 35 až 45 decibelů. Pro představu – to je úroveň srovnatelná s tichým hovorem nebo šuměním listí v zahradě. Každý projekt musí splňovat přísné české hygienické limity (50 dB ve dne a 40 dB v noci), bez čehož nemůže být povolen.

Společnost COMPLEXA jde však nad rámec zákona. Ve všech dotčených i sousedních katastrech chceme zavést měření hluku v reálném čase a dodržovat v noci přísnější limit 35 dB místo 40. Tím zajistíme kontrolu i při specifických podmínkách, jako je mlha, jemný déšť nebo napadlý sníh, který silně odráží zvuk. Systém nám umožní okamžitě reagovat na kombinaci silného větru a natočení turbín k obci úpravou provozního režimu a zajistit tak méně hlučný provoz.

Pokud však některý developer plánuje stavět větrnou elektrárnu blíže než 600 metrů k nejbližšímu objektu, bohužel existuje reálná možnost, že budou vznikat situace, kdy hluk z elektrárny bude dotčené obyvatele rušit. Skupina COMPLEXA toto tvrdě odmítá, a proto si nejenže stanovila přísnější limit v noci, ale zákonem nedefinovanou minimální odstupovou vzdálenost od nejbližší nemovitosti stanovila na 800 m. Blíže můžeme být pouze k zemědělským či průmyslovým stavbám.

Často se objevuje obava, že hluk a pohyb turbín vyženou z přilehlých lesů a polí srnky, zajíce či divoká prasata. Praxe i dlouhodobá pozorování myslivců však ukazují opak. Zvěř totiž negativně reaguje především na nepravidelný a nečekaný hluk (těžká těžební technika, střelba, pyrotechnika), který v ní vyvolává stres.

Provoz větrné elektrárny je naopak monotónní, trvalý a pro zvířata snadno předvídatelný. Podobně jako si zvěř zvykne na blízkost dálnice nebo železnice, velmi rychle se adaptuje i na turbíny. Běžně tak lze pozorovat spárkatou i drobnou zvěř, jak se pase přímo pod stožáry elektráren v zemědělské krajině, aniž by vykazovala jakékoliv známky vyplašení.

Riziko blackoutů či lokálního přetížení dnes paradoxně nezpůsobují velké větrné parky, ale masivní vlna malých střešních fotovoltaik z let 2021–2023. Ty totiž za poledního slunce obrací přirozený tok energie a tlačí proud z domácností zpět do sítě, na což starší obecní rozvody nejsou stavěné. Naše větrné elektrárny se připojují úplně jinak – kabelem putují přímo do páteřních rozvoden velmi vysokého napětí (110 kV). Plně tak respektují bezpečný a historicky daný směr toku elektřiny od velkého výrobce ke spotřebitelům.

Moderní turbíny síti nejenže neškodí, ale dokonce jí aktivně pomáhají. Jsou vybaveny systémem automatické sekundární regulace napětí (ASRU). Tato chytrá technologie umožňuje dispečerům (např. z ČEZ Distribuce) využívat elektrárnu k plynulému vyrovnávání jalového výkonu a k přímému řízení hladiny napětí v rozvodně. Větrný park se díky tomu chová jako obří stabilizátor, který snižuje ztráty v síti a zvyšuje kvalitu i bezpečnost dodávek elektřiny v celém regionu.

Standardní projektovaná životnost moderní větrné elektrárny je obvykle 25–30 let. Blížící se konec této doby ale v žádném případě neznamená, že v krajině zůstane opuštěná stavba. Zhruba po 25 letech provozu probíhá důkladný technický a statický audit celé konstrukce, který rozhodne o jejím dalším osudu a bezpečnosti.

Pokud je elektrárna v dobré kondici, lze její provoz po auditu ještě o několik let prodloužit. V opačném případě (nebo pokud neproběhne tzv. repowering, tedy výměna za novější a účinnější technologii) se přistoupí k úplné demontáži. COMPLEXA spoří od prvního dne provozu do vázaného fondu, ze kterého se ekologická likvidace a uvedení pozemku do původního stavu kompletně zaplatí.